Nejlepší místečko o koních

básničky o koních

        Stáda                        
Kam stáda koní pást se chodí
kde hříbě skáče vesele
tam radost se a láska rodí
tam nechybějí přátelé.

V ta místa žal jen zřídka vstoupí
zřídka se koně vracejí
kam lidé krutí, lidé hloupí
zlobu a zášť si zasejí.                

          

     Černý kůň

   Zahlédneš-li krásného černého koně,
jak cválá ve vonícím růžovém sadě,
svaly se mu napínaj,
a vítr proti němuž zafoukal.
Jeho hříva za ním vlaje,
a už vidí jen kus zeleného kraje.
Když si prohlédne zelenou krajinu,
a vidí tu krásnou travinu,
dostává chut,
na tento dobrý kus.
Když opatrně pysky ochutnává,
tak v hloubi duše se ozve ta krása,
vzpomínka na své kamarády,
kteří ho měli velmi rádi.
Byl tam velmi hodný pán,
a měl svoji stáj.
Vzpomínka se ozvala,
ale smutek pak už jen rozdala.
Ale v tom se najednou ve smutku zastaví,
a v dáli něco uvidí.
Krásná bílá klisna,
k němuž přicválala,
a ta jiskra v oku zahučela.
Ona to je hodná kráska,
a mezi nimi je ta láska

   Hřebeček
V ohradě nesl se kůň,
oči měl hluboké jak tůň.
Dva plamínky plápolaly v nich
hrdost a nezkrotnost sršela z nich.
Pysky měl jemné jak samet,
však netekl z nich med...
Jako páv nesl se,ladnými pohyby,
lidi okouzlil,ani se nehnuli...
v tu chvíli řekli si:,,Ten koník za něco by stál."
Nikdo však netušil čeho se bál...
Já stála opodál se zrakem upřeným,
on přepaden pohledem mým zkoumavým,
přiklusal blíž,
jak kdyby říkal mi slyš!
Ke mě si nic nedovolíš...
V očích měl bolest a strach,
které mu někdo do duše vryl.
Zvykl si na to a takto žil.
Člověku nevěřil a když ho udeřil
všechno mu oplatil
kousnutí,kopanec..nic nebylo mu cizí,
na očích vidět bylo mu,že ho to mrzí.
Nikdo s ním nechtěl nic mít,
jen já chtěla s ním navěky být
Po čase pochopil,že ho mám ráda
a udělal ze mě svého kamaráda:)
Když vyhoupla jsem se poprvé na jeho hřbet,
točil se se mnou celičký svět...
Začínal se měnit
a člověku věřit.
Zlí lidé však nechtěli čas mu dát,
chtěli mu co nejdřív život brát...!
V tom z ničeho nic,
zasáhl mě do srdce šíp...
Přinesl s sebou pár špatných zpráv,
že Ašánek není tam...
tam kde býval dosud,
jaký je tedy jeho osud???
Lidé odporní a zlí,nalhávali mi,
že prý už ho prodali.
pak se někdo prořekl,
víckrát už to neřekl:,,Ašánek již nežije..."
prodali ho ....jen v mase...
Milovaný koníček,
měl na duši šrámeček
Proto se ho zbavili
a zemřít ho nechali.
Mocná ruka člověčí,
nedala mu šanci žít.
Nechci s lidmi promluvit
a už vůbec ne jim odpustit!
Můj milý Ašánku,
neboj se ničeho,
v nebi je místa MOC
...i když si měl ještě času dost...
Navždy budeš v mém srdci spát,
dobře vím,že měls mě rád...
Nikdo už ti neublíží,
můžeš žít,tam kde sis přál
..... na svých věčných pastvinách.....
Pastevec koni

Kdybych byl pastevcem koní

Kdybych byl pastevcem koní, večerním časem

stal by se jednou snad divoucí div:

až hvízdnuv, koně bych svolal z ovlhlých niv,

koníček cizí, bílý a krásný, divoucí div,

stál by tu náhle a lidským mne oslovil hlasem.

Krásně by mluvil, jak v hrdle by studánku měl,

i jménem snad nazval mne: Františku, pastevče koní,

vzkazují bratři tví, jako ty, pastevci koní,

u ohňů nočních, že přepad je veliký žel,

už ani nepějí, hlavy jen kloní,

budeš-li zpívati, za ně bys za všechny pěl.

Já nejsem pastevcem. Noční však chvílí

na mne též padá velký žel,

už ani nezpívám, hlava se chýlí,

smutňoučkým ržáním jak vzduch by kol zněl,

koníčku bílý …

Hřebec

Za hřmotou kopyt v bouřný cval

divoké stádo vyráží,

jak mocný vládce vpřed se hnal

jiskrné oči zaráží.

Srst jasným zlatem zpalne

a hříva v barvě mědi plá,

ohon v tom letu zavěje

a požár v srdci zanechá.

Když uzda uzda zkrotí divný běh

a sedlo na hřbet dopadne,

tu v očích bolest, smutek, strach,

avšak jiskra touhy nezhasne.

A znovu letí dálavou,

teď před sebou má překážky

a první k cíli dorazí

ten hřebec nezná porážky.

A znovu srdce hrdé plá

a znuvu duní bouřný cval,

teď jinde šťastnen vyhrává,

teď dostihových drah je král.

Hvězda

Nevěřila jsem na koňskou lásku,

nevěřila jsem na přítele,

který nevyzradí ani hlásku,

nevěřila jsme v hodného majitele...

To všechno jsem teď našla,

to všechno teď mám.

Za tím jsem si dalekou cestu prošla,

tomu koni teď všechnu svou lásku dám.

Můžu ti říct všechno,

ty to nikomu neřekneš,

ale snad víc než to,

se mi lílí,že mi se svým pohledem lásku pošleš.

Když tvá hlava se dotkne mého ramene,

snad je to láska,snad víc než to,

víme obě,že jsme v sobě našly přítele

a za to ti díky-Hvězdo!

Mirka

Bílý Mustang

Hříva bílá, vlající,

i ohon bíle vlál,

lovce za sebou mámící,

nikdo ho nedostal.

Měl bělosněžnou, hebkou srst,

oči jak modrý len,

i když své stádo vedl pást,

všech kovbojů byl sen.

Často ho laso svištící

o vlásek minulo jen

a on pak šťastně zářící,

jen vysmíval se všem.

Se smrtí často hrál

hru hazardní a zlou,

však zatím vyhrával

a stal se legendou.