Nejlepší místečko o koních

- Srdcem jsi zůstal u koní

Věra Martinová – Srdcem jsi zůstal u koní

 

Jednu lásku máš, koně, 
všeho rád se vzdáš pro ně 
a jsou ti vším, 
ze tvých vlasů stáj voní, 
chtěl bys tu mít ráj koní, 
a já jsem dým, 
jsi nešťastný, dokud ti podkovy nezazvoní, 
i když tě tu mám, srdcem jsi zůstal u koní. 
 
Když je nejde hnát k brodu, 
nanosíš jim rád vodu, 
učíš je pást, 
pak se ženeš sám cvalem, 
strachy omdlívám málem, 
mám tě jen část, 
ta věta, že budu tvá jediná v uších mi zní, 
to řek jsi ty sám a srdcem jsi zůstal u koní. 
 
Šla jsem kvůli tobě z města s velkou ochotou, 
teď mě osud za to trestá věčnou samotou, 
celý den jsi u svých ohrad, kde tě dohoním, 
musím to prohrát, srdcem jsi zůstal u koní. 
 
Až když umíráš hlady, 
zjistíš, že mě máš tady, 
a chceš tu být, 
jenže někdo k nám přiběh, 
že se rodí vám hříbě, 
musíš tam jít, 
zas přijdeš až ráno a tak to jde většinu dní, 
i když tě tu mám, srdcem jsi stejně u koní. 
 
Koně mají rody s erby a pár otěží, 
jedni letos běží derby, druzí neběží, 
celý den jsi u svých ohrad, kde tě dohoním, 
musím to prohrát, srdcem jsi zůstal u koní. 
 
Já musím jít s tebou i za nimi, už jsou i mí 
a tak tě tu mám a srdcem jsme oba u koní 
a tak tě tu mám a srdcem jsme oba u koní.